Šumava a Krušné Hory 26. 4. - 1. 5. 2013

27. 4. Sobota Otava WW III - WW II
Bylo ranní aprílové počasí(studené) a hlavně byl den závodu, na který jsem se dost těšil. Hlavně protože jsem měl ještě všechny věci suché...

Šumava a Krušné Hory 26. 4. - 1. 5. 2013

27. 4. Sobota Otava WW III - WW II

Bylo ranní aprílové počasí(studené) a hlavně byl den závodu, na který jsem se dost těšil. Hlavně protože jsem mel ještě všechny věci suché. Po únavné cestě jsme dojeli na Čeňkárnu a čekali na prezentaci trati, která mě dost zaujala svým počtem "přistání". Bylo jich tam asi 13 a v takovém proudu to nebylo moc jednoduché, hlavně když osmá branka byla pod devátou. Pomyslel jsem si, že stejně nedám všechny branky, ale pokusím se. Asi nejvíc jsem se nechtěl koupat a tak jsem si říkal, že pojedu opatrně. Do čtvrté branky se mi to dařilo, ale pak jsem vjel do nějakého proudu, který mě hned otočil a já, už jako kdybych to dělal stokrát, jsem si nachystal pádlo, uklidnil jsem se a zkusil jsem vyeskymovat. Šlo to jako po másle, nemel jsem s tím žádný problém, ale hned jak jsem se dostal na světlo, jsem nemel potuchy kde jsem. Jen jsem si všiml další branky a jel na ni, ale nevšiml jsem si, že je vedle mě Tajda, a jak sem se snažil uhnout, tak jsem mu rozhoupal tyčku a tím mu zajistil trestné body a zato mu patří omluva :-) "promiň". Naštěstí už se potom nic neudálo, krom toho že mi málem umrzly ruce :D. Dokonce jsem byl spokojený jak jsem některé branky bravurně zajel, ale některé jsem příšerně pokazil. Dokonce jsem na posledním přistání dokonce uvažoval, jestli nemám stát na místě a ani se nehnout, ale viděl jsem dlouhou žlutou loď, ve které sedel Tajda a já mu nemohl pokazit další branku a tak jsem jel. Pak už jen čekal jez a cíl.

Po závodě jsme sjeli do Sušice po už klidnější vodě, kde se dalo válet a odpočívat :). Jo a málem bych zapomněl na Mariančino krysení a delší plavání ve studené a hlavně mokré vodě! Večer už byla jen parádní večeře v restauraci, kde měli opravdu parádní Kuře Kung – Pao. Po večeři jsem byl unaven a tak čekalo jediné a to spacák.

28. 4. Neděle Vydra WW III, Otava z Čeňkárny WW III - WW II

Ráno byl čas balení, byla neděle a to znamenalo, že zítra měli někteří školu. Takže rychle jsme se sbalili, ale někteří jsme se nudili a kvůli tomu, že v naší tělocvičně byly velké balóny, tak jsme začali "balónové ragby" kde se stalo pár zranění a pár náletu na nevinné osoby, ale byla to sranda. Mela se jet Vydra, ale já byl pevně rozhodnutý, že ji nepojedu, protože jsem se na to necítil. Proste jsem nemel ještě dost zkušeností a tak jsme šli radši kolem jejího toku v suchu a bezpečí. Po cca hodině, nebo víc, to už si nepamatuji :) jsme došli já, Eda, Jirka jun., Marianka s Ivanou a Jana k místu, kde se má vystupovat, ale naše vodní parta ještě nebyla na místě. Proto jsme se rozhodli, že si procházku protáhneme až na Čeňkárnu kolem spodního úsek Vydry, který vypadal jako "Hororová Kofola". Byly tam některé opravdu děsivé pasáže, ale jinak super podívaná. Proste když jdete Šumavou a všude je cítit takový ten čerstvý vzduch a vedle vás hučí a šplouchá voda, tak je to proste super pocit! :). Po asi 3 hodinové cestě, možná méně, jsme došli na Čeňkárnu, ale autobus tu nebyl a tak jsme popošli do hospody, kde jsem si dal Pálivého Utopence, který vypadal jako kdyby do nitra někdo naklepal popel od cigarety, ale byl to údajně pepř (min. 10 let starý :D !). Během naší svačinky projel okolo autobus a tak jsme rychle zaplatili a šli do busu, rychle jsme se oblékli a šli na vodu. Během splutí se moc neudálo, krom Edova eskymování a Benovi záchrany, kterou jsem vlastně ani nechtěl, jen jsem byl ve správném okamžiku na správném místě a tak se o moji špici podržel a do vody se nedostal. A moje záchrana díky Fíkovi, který mě, na moje nafialovělé ruce, půjčil svoje pytlíky, za co mu taky děkuji.:D. Volnějším tempem jsme dojeli před Sušici, kde čekal autobus. Já byl unavený, takže pro mě byl čas spánku během cesty do Karlových Varu.

29. - 30. 4. Pondělí a Úterý Svatava WW I, Bystřice WW I

Po studené noci jsem vstal docela brzo, tak jsem se najedl, udělal hygienu a dal si čaj, ale zjistil jsem, že mé kamenné zásoby rychle mizí a že zítra nemám co snídat. Naštěstí byl naproti loděnici obchod, který mel zajímavý název JIP takže jsme samozřejmě chodili do JIPky, ale jediný kdo tam ležel, byly potraviny. Celý obchod vypadal spíš jako Makro, ale s jiným názvem.

Moje pamět není tak dokonalá a už si nepamatuji jestli to co mám v paměti byla Svatva, nebo Bystřice, takže se omlouvám za menší domotání :). V pondělí jsme jeli Svatavu. Chvíli po vyplutí byl skvělý čtyrmetrový jez, který mel svislou desku dolu. Nejhorší asi bylo to, že na hraně toho jezu jsme se všichni mohli podívat na tu hroznou výšku. Všichni jsme ji spadli, kromě Bena, který to radši přenesl. Já a Verča jsme si podstoupili břehuláka. Další den byla Bystrice. Dost klidný potok, zase šutrovačka, ale tentokrát po zkušenosti ze Svatavy, jsem se docela úspešně vyhnul většině kamenů. Po rozdovádění z Otavy mě to přišlo jen jako hodina vyhýbání se, ale i tak tam bylo hezké okolí. I hezké jezy se tam našly. Hlavně jeden takový, kde se sekli někteří účastníci. Nejlépe asi Eda.

Pak už byl jen autobus a cesta na loděnici v Karlových Varech, kde jsme spali.

1. 5. Středa - Ohře

Ráno vstát, sbalit se, a vyjet po vodě k Hubertusu (peřeji). Asi po hodině blbnutí mezi kameny a závodění na voleji jsem dojeli k Hubertusu, kde jsem si udělal 3 nedobrovolné eskymáky a 1 dobrovolného. Každopádně jsem nabyl spoustu zkušeností a dokonce jsem získal i pěkné puchýře.

Pak už jen zbyla ta největší nuda a to 4 hodinová cesta autobusem do Brna.

WWP 2. - 4. 8. 2013

V pátek kolem páté odpoledne se většina sešla na loděnici, sbalila si věci, navázala lodě (někteří svou loď ani nepoznali, a proto ji hledali déle, než ostatní) a jelo se. Cestou ještě pár vodáků přistoupilo...

WWP 2. - 4. 8. 2013

V pátek kolem páté odpoledne se většina sešla na loděnici, sbalila si věci, navázala lodě (někteří svou loď ani nepoznali, a proto ji hledali déle, než ostatní) a jelo se. Cestou ještě pár vodáků přistoupilo. Po příjezdu pod Vírskou přehradu se začaly chystat branky, barely, stánky, … Samozřejmě jsme ani nevynechali BANG!, a někteří zůstali i na film.

V sobotu ráno se dochystal zbytek, po areálu se rozlepily letáčky a rozdala se trička. Připravily se doprovodné soutěže a mohlo se začít.

Fun Slalom (soutěž ve dvojicích) – to si myslím ani nikdo nemohl nechat ujít. První úkol, přetažení pálavy na druhou stranu řeky v kajaku, druhý musel ze břehu hodit házečku, první ji nacvakl na pálavu a ten druhý ji vytáhl na břeh. Podle většiny lehký úkol. Podle mě ten těžší. Pokračovalo se vyzvednutím rohlíkem na jednom ze stanovišť a mezitím pár branek. Podotýkám, že letos měl každý svůj rohlík, ne jako loni jeden dohromady. Pro někoho žádný problém, pro jiné to nebyla zrovna chuťovka. Nicméně rohlík se pouze vzal a jedl se až o kus níže. Mezitím byli dalším úkolem eskymáci. Konečně něco, s čím jsem neměla potíže.

Po eskymování byl úkol ,,Převoz pantera“. Jeden z dvojice musel jakýmkoliv způsobem převézt molitanovou růžovou destičku z jednoho vracáku do druhého, kde čekal druhý z dvojice a převezl ji zpět. Pak bylo zase pár branek a nastalo (pro mě) to (nej)horší stanoviště. Sníst rohlík! Ten rohlík, který jsme si každý vzal na začátku, zároveň ten, se kterým jsme eskymovali. Musím říct, že tímto úkolem jsem si rohlíky na dlouhou dobu zprotivila. Ale našli se i tací jedinci, kteří ten rohlík měli v sobě okamžitě. Mají můj obdiv! Další úkol byl opět rozdělen. Jeden z dvojice jel okolo skalky a musel prohodit pádlo kruhem, který visel nad ním. Druhý musel na opačné straně řeky projet vlnku pozadu. Pak se oba z dvojice sešli u dalšího úkolu – přistání. Pod skalkou bylo povinné přistání, pak už se jelo do cíle.

Večer pak byl koncert, promítání fotek a videí. Některé výjimky si opět zahráli BANG!.

V neděli ráno jsme si sbalili stany a připravoval se další úkol Raci na vzducholodi – sjezd na pálavě, nebo barace, bez pádel, pozadu, ve dvojicích. Start byl hromadný, o to vtipnější (pro některé) to bylo. Startovalo se na břehu, běželo se k lodím a naskakovalo se na vodu. Někteří popadali do vody už na začátku. Pádlovalo se až dolů pod skalku, celou dobu pozadu. Ti, co byli první a druzí postoupili do finále. Jéňa s Jurajem to rozjeli naplno, neměli jsme tedy šanci je předjet – pokud ano, tak potom opravdu malou.

Po ukončení téhle a doprovodných akcí jsme jeli dolů do Štěpánovic a během cesty byl pro některé (všímavější) další úkol. Měli jsme si všímat cedulí po cestě, uhodnout slovo a pak na stanovišti vymyslet na ta daná slova básničku. Těm méně všímavým byla slova i přesto prozrazena, takže básničku vymýšlela většina. Pak už to byla jen zdlouhavá jízda do Štěpánovic.

Vítězům, ale i zúčastněným, tedy ještě jednou gratuluji a příští rok se určitě opět uvidíme a já pevně doufám, že v hojnějším počtu.

P. S. Počasí nám po celý víkend přálo, i přesto se našli zmrzlíci, kterým byla přes noc zima.