AKTUALITY I když se pořadové číslo tradičního vodáckého víceboje pyšnilo úctyhodným číslem třicet dva, pro některé jedince to znamenalo první křest vodou. ...
I když se pořadové číslo tradičního vodáckého víceboje pyšnilo úctyhodným číslem třicet dva, pro některé jedince to znamenalo první křest vodou. Den před samotným závodem se ještě na Rackovi dolaďovala forma v podobě hudebních a sportovních aktivit. Někteří oslavovali úspěšné zvládnutí maturitní zkoušky.
Na druhý den se po lehké snídani pomaloučku začalo s přípravou lodí, které již sice byly dány na vleku, ale bylo ještě potřeba je přichytit. Chtěl jsem pomoct, ale raději jsem jen přihlížel, nechtěl jsem, aby se po příjezdu na start zjistilo, že několik lodí chybí:) Abych pravdu řekl, moc jsem nevěřil tvrzení, že modrý vlek bude opravdu schopen pohybu. Nakonec mne však překvapil a svou úlohu splnil dokonale, čtyřletá pauza mu očividně prospěla. Cestou v autobuse ještě rychle kouknout na značky a může se jít na věc.
Po příjezdu do Tišnova proběhlo „vylodění“, losování a přidělování startovních čísel jednotlivým hlídkám. Následoval výklad trati, který byl doplněn pěknou kresbou – ta na mě zapůsobila pozitivně a před samotným startem závodu mě trošku uklidnila.
To už naše tříčlenná hlídka sedí v lodích a čeká na povel ke startu. A je to tu, odrážíme se a otáčíme se v proti proudu, ze břehu je slyšet zřetelné „náklon, náklon“, i když jsme se nejspíš vůbec nenaklonili, voda k nám byla přívětivá a nechala nás proplout bez ztráty kytičky. Nutno dodat, že z toho startu jsem měl opravdu obavy, pač vylévat loďku hned na začátku, to by nebylo zrovna to pravé ořechové. Na začátek jsme zvolili poklidné tempo, které jsme si udržovali po zbytek závodu. Pravda, nevěděl jsem, jestli závod vůbec zvládneme, 11 km mi na první závod přišlo docela dost. Po úvodních kilometrech jsme dorazili k prvnímu stanovišti, jež mělo prověřit naši zručnost při hodu házečkou na cíl. Všechny hody jsme zvládli napoprvé, a tudíž jsme mohli bez trestných minut pokračovat dále. Na druhé zastávce jsme nechali odpočinout unaveným ručičkám a zapojili do pohybu nožičky. Hned na úvod jsme kapku zabloudili, to je tak když přestanete sledovat fáborky a jenom běžíte. Naštěstí jsme se včas napojili na vytyčenou trasu a i tuto disciplínu zvládli. Na posledním úseku jsme už toužebně očekávali finální rovinku a jez. Poslední část se mi zdála nekonečná, síly ubývaly, ale nakonec jsme se dočkali. Jez jsme sjeli bez problémů a skoro až učebnicově jsme se převrhnuli – chladná lázeň byla příjemným osvěžením po dvou a půl hodinovém putování. Na závěr jsme ještě svedly litý souboj s jinou hlídkou, která i když startovala o hodně později, v cíli nás nejen dojela, ba dokonce předjela. I přesto, že jsem v lodi plnil roli zadáka, jako zadák jsem se rozhodně necítil. Je fakt, že tři tréninky na zvládnutí této úlohy rozhodně nestačí. I tak jsem byl s průběhem plavby spokojený. Za zmínku snad ještě stojí skutečnost, že se nám povedla pouze jedna třistašedesátka, což je trik, při kterém se s kánoí otočíte kolem osy o 360 stupňů, aniž byste sami chtěli.
Celkově se mi akce moc líbila. Dobře bylo vymyšleno proložení závodu jednotlivými disciplínami. Velký dík patří určitě všem lidičkám, kteří se na organizaci podíleli. Už teď se těším na další ročník, další akci, vlastně už na nejbližší trénink.
A tady jsou celkové výsledky 32. ročníku Vodáckého víceboje